Petr Schnur

KAPITALISMUS

 Ring volný

Přišlo, co přijít muselo: Rusko učinilo další krok a navázalo s Abcházií a Jižní Osetií diplomatické styky. Pro Moskvu už není vzhledem ke strategické poloze pro další fungování těchto území rozhodující postoj USA, Unie a dokonce ani knížete Schwarzenberga.
Zatím lze jen spekulovat, co Saakašviliho vedlo k útoku na jihoosetskou provincii. O brutalitě gruzínské operace referovali se zděšením dokonce i reportéři nijak rusofilského deníku Bild.
Verzí je několik. Třeba že se k této akci uchýlil v představě, že „válečná rozhodnost“ bude receptem na vlastní záchranu před politickým propadem. Spekuluje se i s úmysly vyprovokovat Rusko k důrazné reakci u vědomí, že obě rebelská území jsou beztak ztracená. Šlo tak výhradně o to, dostat Moskvu do konfrontace se Západem v naději, že tomu nezbude než svého chráněnce podržet a „odškodnit“. Jinými slovy – cílem nebylo ovládnutí Abcházie a Osetie, nýbrž akcelerace gruzínského členství v NATO a EU.
Jiná varianta operuje s podezřením, že Saakašvili, hýčkaný západní péčí, už natolik propadl velikášství a ztratil soudnost, že opravdu uvěřil ve svou schopnost Rusy zaskočit a dobýt za aktivní podpory svých dobrodinců ztracená území.
Možná ale jednal i jen coby „užitečný idiot“, který měl otestovat meze trpělivosti dua Putin– Medvěděv. V Americe se přece blíží prezidentské volby, domácí ekonomika zápasí s krizí, sociální propad pokračuje, v Afghánistánu i Iráku hrozí debakl. A tak není těžké domyslet, komu by v takovou chvíli prospělo znovu rozehrát starou dobrou kartu s ruským agresorem.
Pro tuto možnost mluví i to, že na začátku července se americká ministryně Riceová při návštěvě v Gruzii demonstrativně setkala s Dimitrijem Sanakojevem, tzv. prezidentem Jižní Osetie dosazeným Tbilisi. Ten byl do té doby jak Spojenými státy, tak Unií při veřejných příležitostech ignorován. Několik dnů po návštěvě Riceové začaly v prostoru základny Vaziani u Tbilisi manévry gruzínské armády „Immediate Response“, jichž se zúčastnilo i tisíc amerických vojáků. Manévry trvaly do 31. července, načež v Jižní Osetii začaly houstnout provokace. A 7. srpna dal Saakašvili povel k útoku.
Ať tak či onak – na celkovém hodnocení události by se nic nezměnilo, ani kdyby Rusové na osudnou chybu gruzínského autokrata netrpělivě čekali: vzhledem k válkám, které USA a jejich spojenci po roce 1990 vedli, a tváří v tvář masívnímu přesunu americké vojenské přítomnosti do bezprostřední blízkosti Ruska to prostě není relevantní.
Spolehlivě lze konstatovat jedno: za současný vývoj nenese odpovědnost Moskva, nýbrž Washington a spojenci ze „staré“ i „nové“ Evropy. Usurpace pojmu „mezinárodní společenství“ Spojenými státy znamená posun světové politiky od OSN k NATO. Otevřela dveře do nové dimenze, která nezná právo, jen zájmy. Rusko se podle toho zachovalo.
Stát nebyl, není a nebude posvátnou krávou evropských dějin. V moderních dějinách evropských národů se střetávaly dva právně-konstituční principy: státní a přirozený. Zásadní problém nenese secese jako taková, proběhneli nenásilně a ve snaze minimalizovat případné negativní následky pro obyvatele, nýbrž její využití cizími státy v zájmu velmocenské, imperiální politiky.
Nikoliv Kosovo, nýbrž Jugoslávie jako taková a role Německa, Vatikánu, USA, Británie, Francie a dalších při jejím rozbití znamenají osudný precedens na přelomu 20. a 21. století. Nynější volání po respektu k mezinárodnímu právu a zachování územní integrity Gruzie z úst těch státníků, kteří přitom připravili Srbsko o třetinu jeho území, zní jako hodně špatný vtip.
Není první svého druhu. Když bylo v roce 1999 bombardování Srbska a Černé Hory v plném proudu, došlo ve francouzské Bretani k několika separatistickým akcím. Na dotaz reportéra televizní stanice TV5, jak se Paříž bude stavět k eventuálním autonomním požadavkům Korsičanů, Basků, Bretoňců či Alsasanů, odpověděl tehdejší ministr vnitra Chevenement, že o Bascích, Bretoňcích a Alsasanech neví nic – Kosičany pro jistotu vynechal – on že zná pouze Francouze. Je otázkou, kolik takových „vtipů“ ještě svět zažije.


 Petr Schnur, (Autor je publicista, žije v Německu) Hannover