Hluboké ticho aneb neviditelný holokaust v Kongu                         

Daniel Veselý

 

 

 

KAPITALISMUS

VOLEBNÍ SYSTÉMY

US RADAR

MIMO TÉMATA

AKTUÁLNÍ INFORMACE

DISKUSNÍ FÓRUM

ARCHIV

KNIHOVNA

NÁZORY ČTENÁŘŮ



V letech 1995 a 1996 napadly rwandské a ugandské armády s podporou Pentagonu sousední Kongo (tehdy Zair) prostřednictvím skrytých teroristických operací. Na podzim roku 1996 bylo ve východním Kongu asi 1.5 milionu rwandských a ugandských uprchlíků. Později téhož roku zde ostřelovaly rwandské a ugandské síly uprchlické tábory, a de facto tak zahájily první fázi nekonečné války. 

Důvod k invazi? Velice prozaický. Kongo je extrémně bohaté na nerosty. Měď, kobalt, diamanty, uran, koltan a ropa představují ekvivalent lidskou myslí těžko stravitelného utrpení, za nímž stojí nadnárodní korporace, Mezinárodní měnový fond a západní politické elity. Kontrola nad zemí, jejíž hlavní vinou je její přírodní bohatství a trestem masivní strádání, epidemické vlny znásilnění a vykořenění celých populací, je nejvyšší prioritou neprůstřelných konglomerátů.„Rozděl a panuj“ - toto staré heslo římských císařů bylo uplatňováno již za belgického panovníka Leopolda II., který zde na přelomu 19. a 20. století ve velkém plundroval gumu, za zairského tyrana Mobuto Seku, podporovaného a zkorumpovaného Spojenými státy, jenž svoji kapsu obohatil o miliardy špinavých dolarů, a platí i dnes.

Mobutu se dostal k moci po zavraždění presidenta Konžské republiky Patrice Lumumby v roce 1961. Patrice Lumumba se snažil vytvořit skutečně nezávislý stát.   Tehdy se začínalo hroutit panství koloniálních mocností. Lumumba dokonce uvažoval o tom, že požádá o pomoc Sovětský svaz. To nemohli západní mocnosti dopustit. Při jeho vraždě spolupracovaly špionážní služby Belgie a USA. Agent Devlin dostal od CIA 100 tisíc dolarů na likvidaci Lumumby. Vlastní likvidaci nechali na Belgičanech. Byla to dokonalá likvidace. Africký národní hrdina nemá ani hrob a nikdo neví kde je jeho mrtvola. Otřesný je fakt, že o všem, o přípravě i o provedení vraždy beztrestně diskutovali jeho přímí vrazi před televizními kamerami.

Avšak co se týče konfliktu samotného - nejkrvavějšího od konce světové války - dozvídáme se jen kusé informace, aniž bychom podrobili tuto lidskou tragédii podrobné analýze, abychom byli schopni ukázat na konkrétní viníky a vytvořili pomyslný rámec a logickou strukturu válečného běsnění v Kongu a okolních zemích. Za pokus to jistě stojí, již kvůli obětem a našemu svědomí. Na informace z Konga platí totální embargo, které všechny tiskové a televizní agentury ochotně plní.

Podle údajů Koordinátora pro urgentní pomoc při OSN z roku 2005 připravila válka v Kongu o život šest až sedm miliónů lidí. Tento údaj pochází z konzervativního zdroje a je téměř tři roky starý, ale konflikt samotný, byť poslední dobou ubral na zběsilosti, pokračuje dál. Koncem ledna letošního roku byla Mezinárodním záchranným výborem (IRC) vydána aktuální studie ke stavu a následkům válečného konfliktu, již publikovala agentura Reuters, jež je v rozporu s daty udanými před třemi lety Koordinátorem pro urgentní pomoc při OSN. Válka, nemoci a podvýživa, zabíjejí - podle IRC - 45.000 Konžanů každý měsíc. Humanitární katastrofa a útrapy spojené s chronickými boji vzaly na základě dat Výboru život 5.4 milionu lidí během necelé uplynulé dekády.

Keith Harmon Snow, investigativní žurnalista a politický aktivista podrobil aktuální zprávu orgnizace IRC drtivé kritice. „Tato zpráva je zcenzurována, zmanipulována a informuje pouze o zločinech, nikoliv jejich pachatelích, a to ze zjevných důvodů. Jedním z důvěrníků Výboru je Henry Kissinger, bývalý šéf americké diplomacie, muž, jenž udržuje důvěrné styky s americkou korporací Freeport McMoRan (FXC), která v konžské Katanze exploatuje měď a kobalt. Mezi největší sponzory IRC patří banky HSBC a Goldman Sachs, které jsou zapleteny do obchodu s konžskými „krvavými diamanty““, uvádí Snow.     

Severoamerická, evropská, izraelská a australská média, ale i některé „humanitární organizace“ milosrdně zahalují otřesnou skutečnost a přestálou agónii – New York Times, Newsweek, BBC, International Crises Group atd., jak uvádí Keith Harmon Snow v rozsáhlém článku Over Five Milion Dead in Congo? Fifteen Hundred People Daily? Ropní giganti jako americký Chevron, francouzský Total, britský Pan Ocean Energy, japonský Teikoku Oil a kanadský Addax Petroleum bez naprosté kontroly loupí konžské černé zlato. Tyto molochy udržují při životě naprosté zoufalství a žal místních, kteří stojí v cestě grandiózní loupeži.

My, coby obyčejní smrtelníci, také neseme svůj díl viny. Firmy, které přeměňují kýžený konžský koltan v tantalový prach, a tento pak prodají korporacím jako jsou Nokia, Motorola a Sony, těží i z naší neznalosti a ignorace. Naše mobilní telefony, laptopy a mp přehrávače obsahují komponenty, jež byly a jsou vydraženy masovou smrtí.

 Role OSN v konfliktu

Jednotky OSN působící v Kongu známé pod akronymem MONUC jsou trvale vystavovány kritice z různých stran. Politický vedoucí MONUC Albrecht Conze, například, v rozhovoru pro německý časopis Der Spiegel v roce 2006 vědoměl lhal, když tvrdil, že v Kongu nejsou žádná naleziště ropy ani žádní teroristé. Vědomé plundrování země západními korporacemi zahaloval tvrzením, že humanitární možnosti americké vlády zde jsou omezené. Představitelé MONUC neříkají nic podstatného o těžbě nerostů v zemi v souvislosti s krveprolitím a pašováním zbraní.

Firma Anvil Mining je zapletená do masakrů v Katanze. Bývalý šéf mise MONUC Kenneth Brown pro Anvil Mining pracuje od roku 2006. Loni v prosinci přišla kontrolní komise OSN se zjištěním, že někteří členové MONUC jsou zapleteni do korupce, praní špinavých peněz a rozkrádání milionů dolarů určených pro humanitární programy.  Proti působení jednotek MONUC v Kongu se v srpnu minulého roku zvedla vlna stávek s tím, že činnost MONUC zemi spíše udržuje ve válečném statu quo, než aby tomu bylo naopak.

Závěr

Zdá se, že ukončení konfliktu je v nedohlednu. Válečná hydra má nespočet chapadel, s jejichž utínáním rychle narůstají nové, a Kongo je neustále mučeno.

Náhlé a radikální odhalení kořenů celého problému a skutečná humanitární intervence, která by začala s léčbou nešťastné země, by jedině mohla nastat, kdyby byly nadnárodní korporace zde působící přivedeny k zodpovědnosti. To však zní jako příběh z jiného světa.

Článek byl redakčně upraven.   Originál můžete najít na A2 nebo CzechFreePress