 |
Důvěryhodný pan Topolánek | |
|
|
Každý racionálně smýšlející pozorovatel politického dění v naší zemi by jistě bez potíží dokázal konstatovat, že pan premiér Topolánek na tom se svým politickým, intelektuálním i občanským kreditem není nejlépe. I bez ohledu na to, jaké mohou být osobní názory na tohoto muže, by si člověk měl být normálně jist, že Topolánkovi po všech jeho výplodech za celou dobu jeho premiérské funkce těžko něco zvýšilo podporu obyvatelstva. Ale co se nestalo? Podle posledního průzkumu CVVM se důvěra občanů v Topolánka měla zvýšit o celých 10%. Stejně tak se zvedly preference ODS o 2%, přičemž preference ČSSD měly klesnout o 3,5%. Opět podle průzkumu CVVM, což je zajímavé. Stejně zajímavé je i to, že Topolánkovi věrné, byť vnitřně rozhádané Bursíkostraně oproti prosinci stouply preference o 1%, kdežto lidovcům (rozdělené na echtpravicové kalouskovce a jakoby středové čunkovce) preference klesly na ubohých 5,5%. Pokud chceme takovéto druhy průzkumů brát jako skutečně reprezentativní a seriózní, což v minulosti nebylo vždy na místě (viz. skoroparlamentní Důchodci za životní jistoty před volbami 1998 nebo průzkumy k ODS vstřícnému Medianu z loňkého podzimu, které nikterak nesignalizovaly totální debakl ODS v krajských a senátních volbách), znamená to snad, že Topolánek se svou partou se stali najednou v očích občanů lepšími a důvěryhodnějšími? Určitou odpověď lze najít mezi komentáři k těmto průzkumům, podle kterých si Topolánek získal body svou předsednickou úlohou EU. Pozoruhodné. Pojďme se ohlédnout, co se ,,panu populárnímu premiérovi" a jeho ,,již o něco populárnější vládě " za dobu svého europředsednictví povedlo.
Následovala krize s dodávkami ruského plynu do východní a střední Evropy. Týden od jejího počátku nebyl Topolánek ochoten ji coby evropský předsedající řešit. Na východ potom přece jen odjel, kde ovšem jednal, jak se od tohoto zavilého rusofoba čeká, jednostranně ve prospěch Ukrajiny (hlavního viníka sporu) tím, že umožnil k dohodě připojit prohlášení o tom, že za krizi je zodpovědné Rusko. A tak se celá záležitost na jistý čas zadrhla. Poté, co se Topolánkovi podařilo spor přece jen urovnat se samotným Vladimírem Putinem, překvapil nás u něj dosud nevídaným vstřícným postojem k Rusku, doprovázeným skoro až obdivnými výroky o ,,silné osobnosti“ Putinovi. Dokonce jej i pozval na návštěvu do Prahy. Jestlipak si při tom vzpomněl na své bláboly ze sjezdu ODS, že pravým důvodem pro stavbu amerického radaru je ,,nedopustit, abychom se opět plíživě nesunuli do geopolitické sféry Ruska"? A to ještě tak vehementně podporuje privatizaci ruzyňského letiště do rukou nedůvěryhodného Aeroflotu... Velmi medializovaným skandálem se stala Entropa provládního exhibicionistického sochaře Černého (jen tak na okraj blízkého přítele ministra Schwarzenberga). Nepřekvapí, že vláda ve svém typickém stylu (konkrétně tedy vicepremiér Vondra) vše zbaběle svalila na Černého. Jeho rádobyprovokativní dílo nevalné umělecké kvality dokázalo v rámci topolánkovského sladění Evropě pobouřit jeden členský stát EU, Bulharsko, a tak se Černý osobně za svou plastiku musel omluvit stejně rozpačitě, jako vláda za výroky Topolánkova mluvčího ve věci Gazy. Bulhaři pak na oplátku otiskli v jejich tisku karikaturu Švejka kalícího na naši zem... Takové jsou nejvýraznější okamžiky ,,vynikajícího" Topolánkova předsednictví. A jakpak se mu vede doma? Konečně se mu povedlo odvolat několik neúspěšných ministrů své vlády. Učinil tak sice až čtvrt roku po velkolepém debaklu ODS v krajských a senátních volbách, ale což, pan premiér není ve všech směrech tak rychlý jako v automobilových jízdách na fotbalové zápasy s Dalíkem. Topolánek vykonal při vládních změnách sebereflexi, jaká se od něj musí očekávat. Otřesného a právem nepopulárního Julínka nahradil Julínkem s lidskou a ženskou tváří Filipiovou, spíše probémovského mistra v zadávání neprůhledných zakázek Řebíčka zkrachovalým bývalým hejtmanem a donedávna ještě bémovcem Bendlem, manufakturu na skandály Čunka vždy přizpůsobivým expertem na zřejmě všechny ministerské resorty Svobodou. Svobodu coby předsedu legislativní rady vlády nahradil jiný zcela neznámý Svoboda. Bursíkovskou Stehlíkovou v čele doposud význam postrádajícího ministerstva pro lidská práva a národnostní menšiny vystřídal havlovsko-bursíkovský produkt, vyšumělá rocková hvězda, neúspěšný loňský kandidát do senátu a proslulý ,,trendista" Kocáb. Na další změny se Topolánek už ani nemohl odvážit, i když se mohli týkat i na ODSmana celkem kultivovaného, ale coby ministra neúspěšného Gandaloviče, likvidátora české policie,,Ička" Langera anebo ještě před časem žhavé kandidátky na odvolání Parkanové. Ta vedle zpívání proslula i velmi nestandartním řízením svého resortu, avšak patrně proto, že je spojenkyní Topolánkem milovaného Kalouska, nejen že nebyla odvolána, ale dokonce byla i jmenována vicepremiérkou po odcházejícím Čunkovi. Podle zmíněného průzkumu CVVM měla důvěra proti prosinci stoupnout o slušných 8%, přestože o ní bylo v tuto dobu jen málokdy slyšet... Topolánkovi se vydařilo zabránit, aby ve vládě bez ekonomů byla zřízena funkce vicepremiéra pro ekonomiku tak, že raději sestavil Národní ekonomickou radu vlády pro řešení dopadů světové ekonomické krize (která nám hrozí, i když nás ještě na podzim bystří představitelé vlády ubezpečovali o opaku). Bylo by protismyslné, kdyby nebyla složena z Topolánkových politických a ideologických a hlavně asociálních přitakávačů jako jsou Zámečník, Schwarz, Kohout, Weigl, Jahn, jeden ze symbolů tunelářské éry 90. let Dlouhý, někdejší odborářský ekonomický expert a sociálnědemokratický ministr melčákovského charakteru Rusnok a někdejší poradce vicepremiéra Sobotky Sedláček. Je to komické, ale je tomu tak - krizi způsobenou neoliberalismem řeší zatvrzelí neoliberálové (plus někteří psuedokeynesiánci)). Jejich oproti plánu ČSSD dost opozdilé návrhy krize, tak nápadně vyznívající ve prospěch ,,zlepšení podnikatelského prostředí", jsou již jasným důkazem. A kdo mimochodem stojí v čele oné rady? Sám velký ekonomický odborník jménem Topolánek! Takže suma sumárum, při ohlédnutí za posledními výkony Topolánka a jeho party není na místě jediný důvod, proč by jim měla, třebaže i virtuálně, stoupat důvěra (a to ještě nebyly zmíněny jejich trvalé arogantní a hulvátské manýry, za poslední týdny vygradované především v útocích proti ČSSD - dle novopečeného prvního místopředsedy ,,eskomdertágové" ODS Vodrážky straně podobající se NSDAP). Všichni, pro které je možné pokračující Topolánkovo vládnutí po roce 2010 čímsi nepopsatelně šíleným, mohou být klidní. Opravdu seriózním průzkumem veřejného mínění jsou teprve volby, především ty parlamentní. A ty jak známo ODS dokázala po roce 1992 buď prohrát nebo vyhrát velmi nepřesvědčivě. Volební trumf ,,o kapku důvěryhodnější" ODS je proto dnes z říše fantazie. A když už jsme u Topolánkovy zvyšující se důvěry, vzpomeňme si, jak skončili všichni populární političtí miláčkové, Dlouhým počínaje, Grossem konče… |
Začalo to aférou
kolem izraelské agrese v Gaze. Topolánkův mluvčí pro předsednictví EU
agresi bez rozpaků označil za ,,obrannou, nikoliv útočnou akcí". Sama
vláda se sice od tohoto výroku distancovala, leč zbytečně, neboť
neexistují žádné pochyby o tom, že by Topolánkova ostře proamerická vláda
stála na jiné než na proizraelské pozici. To konečně potvrdila i
,,spasitelská" mise ministra Schwarzenberga, jejíž smysl a dopad byl
nepřekvapivě nulový (co také čekat od akce, která nápadně připomíná
potenciální situaci, kdyby za druhé světové války jel do Stalingradu
vyjednávat příměří kdejaký podřízený Mussoliniho nebo Franca). Nu což,
alespoň jsme se dozvěděli, že pan ministr je velkým oblíbencem svého
izraelského protějšku, prolhané paní Livniové..