Josef Vít

Během vývoje kapitalismu se vyvíjeli i formy vlastnictví. Manufaktury vznikající v Anglii v 18 století byly stoprocentním vlastnictvím majitelů. Majiteli patřili veškeré zisky a bohužel mu zůstávali i jeho dluhy. To byly ty zlaté časy, kdy se zkrachovalý majitel i zastřelil. To se samozřejmě těmto lidem nelíbilo. Protože měli i moc ve státě, začali tvořit zákony, které umožňovali i jiné formy vlastnictví a hlavně jiné formy odpovědnosti (vlastně neodpovědnosti) za dluhy. Vlastníci se začali sdružovat. Vlastnictví už nebylo vázáno na konkrétní osoby a přenášelo se na anonymní společnosti. Nakonec i název pro akciovou společnost ve Francii je „societé anonym“.  Vznikali tak akciové společnosti (a.s.), kde zisky se dělí podle podílu vloženého kapitálu. Další formou jsou společnosti s ručením omezeným (s.r.o.).  Tady  už je přímo v názvu napsáno, že nikdo za nic neručí a dluhy nikdo neplatí. Majitel je neznámý - v rejstříku společnosti je zapsán jen jakýsi „jednatel“ – což je vlastně  něco jako manažer, který nemusí být vlastník. Ideální pro zřizování tzv. „bílých koní“ – tak oblíbených u nás v Klausově éře obchodů s topnými oleji. Zatímco někdo nezjistitelný (aspoň pro naše soudy) získal miliony, tak ubohý nevzdělaný nezaměstnaný šel do kriminálu jenom protože sedl na lep vykutálenému podvodníkovi.

Jen málokdo ví, že existuje také možnost založit všeobecnou obchodní společnost (v.o.s.). Ale  proč by to u nás dělal. Vždyť v takové společnosti ručí za svoje dluhy celým svým soukromým majetkem.

Pilířem podnikání v kapitalismu jsou společnosti S.R.O jinak GmBH, jinak Ltd. Co to je s.r.o.? To je společnost, která se základním kapitálem 100 000.- Kč si může udělat miliardové dluhy. Když zkrachuje, zaplatí sto tisíc, podnikatel sedne do svého mercedesu, odjede do své vily a založí novou S.R.O – peněz na to má dost. To přece všichni dobře známe z naší cesty ke kapitalismu. To byl základ Klausových vlád.  A jedeme dál – ať žije podnikání a ti, co to zaplatí.

Přitom řešení je jednoduché. Zákonem přeměnit všechny s.r.o. na společnosti v.o.s. kde majitelé a manažment ručí veškerým svým majetkem za dluhy, které nadělají. Společnosti s.r.o. by měly být u nás zakázány minimálně na padesát let. To ovšem nejde. Jak by naši „podnikatelé“ podnikali, když žádné peníze nemají. Nejlepší podnikání je podnikání s cizími penězi.

Další skupina jsou akciové společnosti. Akciová společnost vyplácí svým akcionářům dividendy. Pro zajímavost,  od pádu socialismu se dividendy zvýšily za deset let nejméně na dvojnásobek. Co to znamená? Znamená to, že se zvýšilo vykořisťování zaměstnanců a že se z podniků vysává kapitál, potřebný pro rozvoj. Když chybí kapitál, přicházejí na řadu finanční machinace – přesouvání dluhů na dceřinné společnosti na Kajmanech,  vypůjčování peněz na falešné záruky. Nakonec vykrádání penzijních fondů a spořitelen zaměstnanců. A máme tady Enron, Parmalat. Máme tady krachující banky z hypoteční krize v USA. Jenže to jsou jen ty, kde vykrádání dosáhlo takových rozměrů, že už se to nedalo zastírat. Dělají to však všichni - ostatní podniky to čeká. Dokud bude jediným účelem podnikání tvorba zisku a výplata dividend, se situace nemůže změnit.

A opět tady je situace, kdy akcionáři, kteří si léta přikrádali a shromáždili obrovské majetky, si budou spokojeně užívat nakradených peněz. Dluhy zaplatí stát, potažmo daňoví poplatníci. Proč tady není zákon, že dluhy těchto firem – akciových společností - budou platit akcionáři, kteří si po léta žili z peněz ožebračené firmy??  Malý soukromníček, když si udělá dluhy, tak je musí zaplatit ze svého. Viděli jsme to naposledy v nemocnici po dvaceti letech – chudák Pěnkava. Proč nemusí své dluhy platit  akcionáři??  Je to divný systém, zisky ano – dluhy ne. To ať zaplatí někdo jiný. Nejlépe ti okradení. Divím se, že nikdo nezaložil firmu, ve které zisk půjde majiteli a dluhy budou platit zaměstnanci. To by byl ideál.

Už slyším ty hlasy -  fuj,  komunistická propaganda ! ! Takhle psát !

Prosím všechny ty, kteří se mnou nesouhlasí, aby mi napsali o nějaké zemi, kde nejsou tuneláři, kde není nezaměstnanost, kde podnikatelé platí  dobré mzdy pracujícím. Napište o zemi, kde nejsou na okrajích měst slumy plné ubožáků. O zemi, ve které je pro všechny slušná životní úroveň – alespoň taková, jako byla u nás před rokem 1989. ( ale neříkejte , že na Kubě)