Pravda nakonec vždycky vyjde najevo.

Josef Vít

Na Britských listech jsem objevil článek pana Čiháka, který mne překvapil svou až patologickou zaujatostí proti srbskému národu. Autor v něm reagoval na článek poslance Jaroslava Foldyny o nových skutečnostech, které po letech vyplouvají na povrch ve věci tak široce publikovaného masakru ve Srebrenici. Napsal jsem odpověď panu Čihákovi a poslal do Britských listů. Článek nevyšel. Sami můžete posoudit, co je v něm závadného, že nemohl vyjít v "deníku o všem, o čem se v České republice příliš nemluví".

 Pravda nakonec vždycky vyjde najevo.

Po přečtení článku podepsaného nějakým panem Čihákem napadajícího Jaroslava Foldynu mám podezření zda autor toho jména vůbec existuje. Celý článek vypadá jako PR z doby před 10 lety. Ale možná se autor probudil po desetileté hybernaci a začal znovu psát, aniž se podíval na nová fakta. Pan Čihák žije stále v době, kdy jediní zločinci v bosenské válce byli Srbové. Asi neví, jak se provádělo zpravodajství tenkrát a stále věří všemu  co se tehdy psalo. Určitě ještě věří „pravdám“ o srbských koncentračních táborech jak je zdokumentoval TV tým z demokratické Britanie, který nám předváděl hrůzy takového srbského koncentráku. Záběry onoho vyhladověného „chudáka“ s vystouplými žebry jsem viděl nejméně stokrát. A teď znovu při příležitosti zatčení Karadžiče. Asi se k němu nedoneslo, co my už dávno víme, že ten TV tým sám sebe zavřel za dráty transformační stanice a filmoval přes drátěný plot lidi jdoucí okolo do blízkého města. A ten vychrtlý muž byl místní tuberák. Panu Čihákovi se nelíbil Foldynův článek o Srebrenici. Ale masakry ve Srebrenici nebo Račaku naservírované přímo pod nos americkému senátorovi, který tam „náhodou“ pobýval, jsou ze stejného soudku. A zprávám o srbském masakru na sarajevském tržišti už nevěří ani malé děti protože je dnes už dokázáno, že to byli muslimové, kteří bombardovali minomety to tržiště. Ale hodit to na Srby bylo tehdy žádané.  Srbsko bylo tehdy vinno vším.

Podle pana Čiháka bylo vinno i válkou v Chorvatsku, kde chorvatská armáda vyhnala 200 nebo 400 tisíc Srbů z Vojvodiny. Oni, Srbové, jsou vinni tím, že Slovinci postříleli vzdávající se jugoslávské vojáky, kteří neměli munici. Všechno to natočila rakouská televize. Divné na tom je jedině to, že to bylo publikováno až teď - 10 let po válce. Proč asi? Proč to nemohlo být publikováno tehdy?

Srbové byli vinni i v Kosovu, kde přepadli a bezdůvodně zabíjeli nevinné Albánce. Není pravda, že Bosnu napadli Chorvati, protože chtěli rozšířit své území o Krajinu. Jediní zločinci v bývalé Jugoslavii jsou Srbové.

Takové hlouposti by si už nedovolila napsat ani naše mainstreamová média. I ty už musí brát v úvahu pomalu prosakující pravdu. Pravda se rodí těžce, protože tady stále jsou všelijací Čihákové, kterým vyhovuje obraz Srbska vytvořený v té době plné nenávistných emocí. Ve skutečnosti jedinou obětí té války bylo Srbsko, které chtělo jít svou vlastní cestou, tak jako to dělali za Stalina. Jenže tady narazili na jiného nepřítele.

 Pan Čihák zaspal dobu. Jeho článek je plný iracionální nenávisti proti Srbům. Přitom nechci mluvit o vulgarismech, kterými článek prošpikoval.  Přitom přiznal, že pravda prosakuje ze západních médií. Že západní politici „mají máslo na hlavě“. Že smrt Miloševiče je podivná.

Podivně na mne působí jeho slova, že článek na něho „působí jako pokus jednoduše zvrátit mínění nepříliš informovaných potenciálních čtenářů ve prospěch srbského národa“.  Proč se na to takto dívá? Bylo by to také možno chápat jako objevování pravdy. Vždyť se říká, že první obětí války je pravda. Válka se musí přijatelně vysvětlit. Málokterou válku lze ospravedlnit. A tu v Jugoslávii zvláště.

 Doby jediné správné pravdy už jsou pryč. Pravdu nelze zabít. Pravda vždycky vyjde najevo. A to platí i o této válce. Bude to ještě trvat, ale vyjde najevo.